Jsou lidé na Facebooku blbí?

Jako odpověď mě napadá kopec přísloví: FB je dobrý sluha, ale zlý pán. Komu není shůry dáno, ten na FB nekoupí. Jak se do FB volá, tak se z FB ozývá. I mistr FB se (si) někdy utne. Kdo se bojí, nesmí na FB. Vrána k vráně sedá, rovný rovného i na FB hledá. Z cizího profilu krev neteče...

"Přátelé na chatu"Lucie Paceltová

Názory na sociální sítě se různí a bývají mnohdy zbytečně vyostřené. Jak přílišní obdivovači a závisláci, tak povýšení zatracovači to podle mého názoru trochu moc "žerou". Sociální síť je zábava či prostředek ke komunikaci a vzdělání, který můžete a nemusíte použít. Vše je o míře nastavení, kterou si zvolíte, stejně jako třeba u pití vína. Já byla dlouho zastáncem názoru, že jde o požírač času, ale už rok jsem na FB také. Takže patřím mezi "zabydlené" a mohu zhodnotit, co mi FB dal a vzal (ale spíše dal).

Nejprve jsem se přihlásila pouze pro snazší vyhledávání mé osoby jinými a také kvůli touze najít stopy po známých a kamarádech z mých předchozích bydlišť, zaměstnání, škol, kapel atd. Obojí se povedlo hladce a byla jsem příjemně překvapená, kdo všechno se mi na modré ploše zjevil. Nemám možnost objíždět celou republiku a scházet se na čaj s každým milým člověkem, který mi kdy zkřížil cestu. Také už postrádám aktuální kontakty, pamatuji si stěží jména. Ale na FB jsem alespoň v kostce zjistila, jak se kdo má, kde vlastně dnes bydlí, jestli jej stále drží jeho dřívější zájmy a koníčky, plus omrkla fotky. Na své snímky a mnohé dnes již běžné osobní údaje citlivá nejsem. Mám zkrátka na fotografiích hlavu, trup, zadeček a končetiny jako každý druhý a na základě údajů o mých činnostech či názorech mě ještě nikdo nevykradl. Kdo píše všem na oči svoji přesnou adresu a termíny, kdy odjíždí s rodinou na dovču, ten je zkrátka marný, ale nevím, proč bych si s jeho IQ a bezpečností měla dělat vrásky zrovna já. Zkrátka nestalo se mi žádné neštěstí ani obtěžování, spíše jsem se co nevidět spřáhla s mnoha písničkáři a kapelami, které jsou mi blízké. Mám radost z čerstvých zpráv z oblasti folku. Vím už přesně, kdy a kam si zajít na dobrou muzičku a rozšířila jsem okruh hudbymilovných lidí, o kterých nyní vím, že je s nimi sranda a celkově jsou prudce jedlí, tudíž je ráda postupně potkám i na živo. Koneckonců i na vandry a ohně začnu jednoho dne zase tu a tam jezdit. A jelikož v okolí mého bydliště žádnou spřízněnou duši nemám, kde myslíte, že ten potlach naplánuji a domluvím...? Na internetu přece, to dá rozum! Hemží se to tam samými Mary Jane a Rolfy Zálesáky.

Dalším pozitivem se pro mne stalo propojení tohoto blogu a FB. Jak jistě víte, na FB je k nalezení většina stálých blogerů. S těmi kolegy, kteří mne zaujali, jsem mileráda propojila informační kanál, zvaný v jazyce FB "přátelství". A také si mne po každém mém zveřejněném článku nalezne nějaký ten čtenář, kterému se mé názory líbí - mnohdy jde o velmi zajímavé osobnosti s širokým rozhledem! Díky kombinaci těchto dvou skupin lidí již nemusím vyhledávat v dalších informačních zdrojích, co nového u nás a v zahraničí. Na "zdi" mám přehledně vystaveny všechny novinky a zajímavosti, a protože lidé, kteří je tam dali, jsou mi nějakým způsobem podobní (pravicovostí, láskou k přírodě, umění atd.), stačí pouze malý výběr dle nadpisu či zdroje a je jisté, že tyto články a blogy uspokojí moji intelektuální pořebu. Na druhou stranu, tito lidé se stále se posouvajícími názory jejich aktivního mozku jsou individualisté. Žádný není jako by mi z oka vypadl. Proto mnohdy narazím na téma, o kterém jsem dosud neměla tucha, nebo si ujasním a změním názory na kdeco. Kupříkladu občas najdu zajímavý úhel  pohledu levičáka a zcela běžně se zapojím pro plamenných, leč tolerantních a hodnotných diskusí Křesťanů. A je zde jeden velký rozdíl oproti diskusím pod blogy: Snad je to slovem přátelství, snad zviditelněním každého jména i s fotkou, nevím. Ale lidé na FB jsou o mnoho stupňů slušnější a píší častěji o pozitivech a přejícně. Toho tady v krvelačném ringu bohdá nebude.

Poslední a nejhezčí, co musím zmínit, jsou různé druhy pomoci, které se mohou díky FB aktivně dít. Denně čtu inzeráty o opuštěných či ztracených pejscích v nouzi, občas jde také o koně nebo kočky. Několikrát týdně část z této inzerce sdílím. A párkrát za měsíc se mohu s potěšením dočíst, že bílého teriéra Bohouška si z útulku odvezla kamarádka Lucka, že zaběhnutý chrt už se po zapojení houfu nadšenců našel, že dražba předmětů ve prospěch toho či onoho útulku dopadla výborně. Žádné obecné melancholické řeči, ale konkrétní příběhy, které chytnou u srdce. A stejně tak mě hřeje, že díky sociální síti si mohu kdykoli psát nebo chatovat s kluky a děvčaty, které znám z dob mé práce v ústavu pro postiženou mládež. S mnohými už se v reálu nepotkávám, ale stále si máme o čem povídat. O jejich bolístkách a starostech, o láskách a radostech, o chuti do života a někdy i chuti zemřít... Je dobře, že tato zlatíčka vědí o snadné cestě, jak se spojit s jim známou a blízkou duší včas, než se stane zbytečná a osudová chyba! Vždyť to znáte sami - často stačí trápení rozebrat, vylít se z něj a přijmout na dálku něčí upřímné pohlazení. A opět uvěříte, že bude líp. Ráno zase vyjde sluníčko - a ne že ne!

Vracím se k mé otázce z nadpisu. Ano, značná část lidí na FB jsou jistě povrchní hlupáci. Ale mezi námi... Jestli máte trapných, sprostých a duševně prázdných příspěvků plnou zeď, vypovídá to cosi i o vás. Vždyť pouze VY si vybíráte své přátele. Chyba nebude ve vašem počítači, ale někde na cestě mezi přístrojem a židlí. Nemám pravdu?