V Huse na provázku se konalo vskutku zajímavé a veselé představení, které uvedl ekologický institut Veronica. Co by vás mohlo zajímat: spoluautorem cestopisného trajleru je zdejší bloger Mojmír Vlašín! Byla jsem přítomna a ráda poreferuji detaily.
Jednalo se o benefiční divadlo pro rok 2015 s názvem Vrtule aneb cesta do Banátu a zase zpátky. Proběhlo v divadle Husa na provázku v sobotu 21. února a po excelentním výkonu souboru Verdis následovaly tradičně ještě dražba a raut při cimbálovce. Kdo si koupil lístek, podpořil chod nejstarší ekologické poradny v ČR Veronica.
K představení: Sepsali: Mojmír Vlašín a Pavel Klvač. Režie: opět Vlašín. Ve hře bylo možno nahlédnout do života banátských Čechů a její valná část se odehrávala ve stojícím či "jedoucím" autobusu. Namátkou vybrané charakteristiky některých postav napoví, o čem dílo bylo: Karel Hrůza - řidič lidový, sprostý, ale ne blbý. Karpatský dědeček - třesoucí se pijan. Bedřich Vypera (Vlašín) - bulvární novinář, vulgární, nablblý, xenofobní. Herkules Péro (který je doopravdy někým jiným) - majitel Herkulových lázní. Tomáš Borovský - podnikatel, solární a větrný baron. Markétka Lazárková - sekretářka, stevardka. Docent Pavel Glvač, sociolog, kavárenský ekolog a další. Při úvodu i hře samotné se sál skutečně bavil a tato sranda byla asi hlavní zážitek všech, byť momenty k zamyšlení a pointa také nebyly k zahození.
Soubor Verdis je rozkošná parta neherců a intelektuálů v jednom, více o nich napoví vybrané pasáže z jejich Desatera: Každé představení je koncipováno jako premiéra a zároveň derniéra... Herci hrají především pro potěšení ze hry a pro pobavení ostatních herců. Případný úspěch u případného obecenstva je vítaný, nikoliv však nezbytný vedlejší efekt... Veškeré role se čtou přímo z papíru. Pokud se nějaký herec naučí celou roli nazpaměť a může to prokázat, je vyloučen...
Po závěrečném potlesku následovala dražba různých předmětů, jejichž výtěžek šel buď na konto hadům nebo netopýrům (proto má snivá kresbička). Bezkonkurenčně nejzajímavějším předmětem dražby se stalo NIC v rámu. Inspirací k němu byly prý stížnosti tlučhubů, že se rok co rok vydražují děsné blbiny a mnohdy tradiční kupující už ty krámy nemají kam dávat. Proto bylo nabídnuto NIC, a to hezky zarámované, ale v tak bezcenném rámu, že bylo možno jej ihned po předání zahodit. Nerada bych kecala, ale tento bod dražby se vyšplhal tuším k osmi stovkám (!).
A nakonec jsme se všichni pobratřili u stolů s dobrým jídlem a pitím a při muzičce. Krásně nám hrála cimbálovka Veronica a, jak jistě tušíte, pokrmy, vína i nealkoholické nápoje byly zdravé, eko a bio. Mně ale nejvíce oslovily zdravé škvarky, zdravé klobásky, zdravé zákusky a zdravé víno... Takže, pokud vás tato bohulibá akcička zaujala, pohlídejte si ji příští rok. Více vám poví ve Veronice.
