Já jsem velkým odpůrcem plýtvání a vyhazování jídla. Ovšem to, že Romové nejedí den staré jídlo, je obecně známá věc, která se v mnoha rodinách dodržuje dodnes a člověk znalý problematiky by se nad ní neměl pozastavovat. Mě spíš zaráží, že pomáhající profesionál vynáší informace z rodiny klienta a ještě je troubí do médií. Základní chyba podle mne byla v tom, že tam paní V. R. přišla jako "kamarádka, co jim se vším pomůže", začala si s nimi tykat, vztah byl neformální a najednou obrátila a začala vystupovat jako "zástupce ministerstva" a "pomáhající profesionál. To bylo ze strany paní V. R. naprosto nezvládnuté. Nejdřív se chovala jako kamarádka a pak si v dokumentu stěžovala, že jí volají ve dne v noci a nemá čas na svou práci a rodinu. To ale není problém rodiny paterčet, to je problém nastavení hranic, což si měla paní Rulíková ohlídat.

Kdo vyhazuje jídlo, nemá nárok na sociální podporu k pořízení toho jídla a daňoví poplatníci mají právo vědět, že jejich daně končí v popelnici.

jen takový detail - rozpékané "včerejší" rohlíky ke snídani já MLSÁM  s trochou rozteklého másla... mňam

My zase kupujeme rohlíky dost málo (nejsou zdravé). Takže když už jsou, tak zmizí. A pokud nezmizí, mám hrst nápadů, co s nimi dál

Úcta k jídlu je pozůstatek křesťanské výchovy desítek generací našich předků. Podle křesťanství je jídlo Božím darem a o chléb se každý křesťan denně k Bohu modlí a proto nemohli křesťané s jídlem šeredit a vštěpovali svým dětem úctu k jídlu.

Národy, které křesťanstvím neprošly, tuto úctu k jídlo nemají (a proto třeba Asiaté po sobě při svatbách házejí rýži).

Hezky napsáno.