S tolerancí končím, vybrala jsem si

Nejsem levičák. Je mi proti srsti dost jevů, které se běžně vyskytují mezi mnohými muslimy a jinými radikály. Děsím se vyhrožování smrtí nevinným. A nesnáším šlapání po lidské důstojnosti. V tyto dny zaujímám jednoznačný postoj.

Včera jsem pochopila, že můj dosavadní relativně bezpečný svět se houpe:

Skauti, ti poutníci za nejvyššími hodnotami, byli na Pražském hradě vyhodnoceni jako nebezpečí a zakázali jim zpívat hymnu, kterou tam v den uctění jejich patrona zpívali každoročně. Našly se tisíce lidí v ČR, kterým na tom nepřišlo nic znepokojujícího.

Na podnicích bezúhonných lidí se objevily nápisy, vyhrožující majitelům smrtí. Dostali hákové kříže jako ocenění za aktivní snahu o mír a pomoc lidem v nouzi. Desetitisícům lidí v ČR to přišlo jako malichernost a další tisíce občanů akci vandalů schvalují. Proti těm, kdo okamžitě vyjádřili poškozeným sympatie, se zvedla vlna odporu. Nadávají jim a jsou zesměšňováni.

Takže měním přístup a také odhazuji kompromisy: Od této chvíle snižuji na nutné minimum komunikaci s každým, kdo pod sebelogičtějším pláštěm argumentů kryje útlak a strádání nevinného. Neexistuje žádná větší skupina lidí, pravičáků, myslivců, zubařů, levičáků, muslimů, umělců, homosexuálů... o které by se dalo říci, že je tvořena dobrými nebo špatnými lidmi. Jedinci byli, jsou a budou vždycky různí! Jejich rozlišování klade nároky na permanentní postřeh. Braní ohledů na pestrost a relativitu dává zase zabrat intelektu. Ale vím jistě, že do pekla vedou všechny cesty, které bytosti škatulkují a na tyto velké škatule lepí nápisy: Vhodný/ Nevhodný, či Může žít blízko mne/ Může být vymazán z povrchu zemského.

Proto se oficiálně hlásím ke sluníčkářství a pravdoláskařství.