Vzkaz policii ohledně blogu Můj pes kousl naše miminko

Jsem znechucená! Dostala jsem pozvánku na sociálku kvůli dceři. K mému údivu nechtěli podepsat jen nějaké lejstro k rodičovské, nýbrž prověřovali, zda své dítě nezanedbávám a netýrám!!! Podklady získali od PČR a ti z mého blogu. Nepsala jsem v něm o žádné závažné újmě dítěti, pouze o malé nehodě a o tom, co dělat, abychom jí předešli. Ale někdo zřejmě chtěl, ať pocítím, že má odlišný názor, než já - a že je mocný! Pracovní náplní policie je tedy také čtení iDnes, proto jim touto cestou veřejně odpovídám:

Hlavní podezřelí: žena v šedém a šedý pes!

Předmětem pozvání na odbor sociálních věcí bylo mé červencové sdělení na iDnes, ze kterého plyne, že můj pes kousl moji nezletilou dceru a já jsem jí nezajistila lékařské ošetření, ani neověřila, zda se na ni nepřenesla vzteklina či jiná nemoc. A kdo ví, zda není nemluvně napadáno psem dodnes! Ať už policie prověřovala můj blog z vlastní iniciativy nebo na základě udání nějakého mého horlivého čtenáře, vyhodnotila text jako natolik závažný, aby se tím začaly zabývat úřady a založily si na mě spis! Zde je předmět doličný: Můj pes kousl naše miminko. Partner šel s dostupnými podklady na policii, aby se dopátral původce pomsty. Po hodině mu tam sdělili, že jim přístup nejde, s podobným číslem lejstra se nesetkávají. A že jim má dát písemnou žádost, kterou oni pošlou vejš, tam prý se rozhodnou co a zda vůbec mu k tomu sdělí, pošlou jim to zpět a oni nás pak vyzvou k vyzvednutí tohoto sdělení... Tedy marný boj s neviditelným nepřítelem.

Pokud jsem tedy případ pro sociálku, zpovídám se zde veřejně z otázek, které mi jinak příjemná paní úřednice byla nucena klást. Milí čtenáři, pročtěte si to také, ať víte, co vás může kdykoli čekat. Pozvánka zkrátka přijde jako blesk z čistého nebe a už jste na koberečku pro alkoholiky a násilníky:

Proč jsem tehdy desetiměsíčnímu dítěti nezajistila lékařské ošetření?

- Protože šlo o tak lehké zranění kůže na hlavě, že stačila desinfekce. Ani jsem na ranky (první zřejmou, i tu druhou, kterou jsem našla o něco později) nedávala náplast. Do 14 dní nebylo po jizvách ani stopy.

Proč jsem si nenechala laboratorním vyšetřením ověřit, zda náhodou nedostala dcera vzteklinu či jinou závažnou nemoc?

- Na sociálku jsem poslala kopii psova očkovacího průkazu. Z něj plyne, že je rok co rok přeočkováván proti vzteklině, psince, infekčnímu zánětu jater, leptospiróze, parvoviróze, koronaviróze, parainfluenze a psincovému kašli = normální kynolog ví, že když má psa klasicky očkovaného a pravidelně prohlíženého, není co řešit.

Navštěvuji s dítětem dětského lékaře?

- Ano, pravidelně. Přičemž potomek je vždy ve stavu neohlodaném! Také dítě nechávám očkovat (i když ne na kažou kravinu), koupu je, čistím mu zuby, odívám je do čistého oděvu a zdravě je krmím. Dbám o jeho zdárný duševní a inteligenční vývoj, zatím vše ok. Však oni si u naší paní doktorky jistě důkladně prověří, jestli třeba nelžu, že.

Jeví dítě ze psa strach?

- Ne, jsou to kamarádi. Tehdy v létě ještě Andělka neměla schopnost posoudit, co se stalo a bolest si nespojila s Jimmym. Nadále spolu oba žijí v míru a pohodě v jednom bytě. Rozdíl je pouze v tom, že jak dítě bere rozum a začíná mít pamatováka, chová se k psovi i jiným zvířatům stále ohleduplněji. Přirozeně na to ale nespoléháme a na jejich kontakt dohlížíme.

Proč jsem psala o události, která se doma stala, tak kontroverzní blog?

- Nebylo to vůbec příjemné psaní. Rozhodně mi bylo líto, že se nešťastná náhoda přihodila a vyčítala jsem si ty dvě vteřiny, kdy jsem byla k dceři otočená zády a ona psa bolestivě zatahala za srst. Je těžké psát o nehodě, za kterou nesete zodpovědnost! Ale v tu chvíli jem si uvědomila, že přesně ten strach o dítě, který cítím, je i pro jiné rodiny hnacím pohonem k tomu, aby stovky psů skončily "radši" v útulcích nebo na ulici. Psala jsem tedy blog proto, že v dnešní době si pořizují psy do bytu desítky tisíc lidí. A z nich jen menší část si o péči a výchově psa přečte odbornou literaturu - vždyť mnozí ani netuší, že mají psa z množírny. Do těchto domácností, kam si mnohdy naprostí laici přivádějí zvíře, pak dříve či později přibude i miminko. A problém je na světě. Většinou k žádnému konfliktnímu střetu ani nedojde a mazlíček je k jeho údivu preventivně odstraněn. Aby na kousnutí ani nedošlo, nebo případně došlo, ale jen na mírné a situace byla řešena zodpovědně, tak přesně proto jsem se rozhodla na téma rozvířit diskuzi, jít s kůží na trh. Na prosbu čtenářů jsem napsala i druhý blog s radami, neboť jsem přesvědčená, že za většinou případů napadení dítěte psem vězí  vina a chyba v majiteli psa plus v nevhodném chování dítěte, které rodiče vychovávali v nevědomosti jak se chovat ke zvířatům. http://paceltova.blog.idnes.cz/c/354088/Je-nutne-dat-psa-ve-jmenu-ditete-pryc.html . Za toto jsem teď ponižována?

Stále jsem přesvědčená, že jsem výborná matka. Jdu dceři příkladem také v tom, že pečuji o všechny, kdo jsou na mé péči závislí. Tedy nejen o ni, dříve i o klienty, kteří mi byli svěřeni (a nikdy si nikdo nestěžoval na zanedbání), plus stále, už skoro 11 let, i o Jimmíka. "Dát jej pryč", jak mi rozhořčeně radily desítky odpůrců, by pro starého, rodinu milujícího a nemocného psa znamenalo jistou smrt. A já prostě mého skvělého kamaráda a vysloužilého canisterapeutického spolupracovníka jen kvůli výchovnému chňapnutí nezradím a nezpůsobím jeho předčasný konec. Mravokárci, spíš byste se měli stydět za to, že  lynčujete psa, kterého jste za jeho pomoc starým či postiženým lidem ještě nedávno chválili do nebes!

Rodiče. To nejlepší, co můžete svým dětem dát, je co největší kontakt s rostlinami, zvířaty, pobyt na čerstvém vzduchu a pestrá paleta zájmů. Občas se u toho všeho stane úraz, ale ve výsledku z těchto dětí vyrostou šikovní lidé, připravení pro život. Hysterickou izolací od všeho "nebezpečného" pěstujete generaci zážitkůprostých skleníkových květinek, samotáře s očima rudýma od počítače.