K povinné práci při ÚP: Od kdy je práce špatnost?!

Pobouřilo mne, s jakými slovy je v médiích spojována chystaná novela o povinných veřejně prospěšných pracích pro občany na úřadu práce. "Represe"? Nebo dokonce "otrokářství"?! Copak práce je ostuda? Každá dobře vykonaná činnost je úctyhodná! Tak proč z ní dělat strašáka?

Bez práce jsou koláčeLucie Paceltová

Ministerstvo práce podalo návrh, že od příštího roku bude mít každý nezaměstnaný občan čas dva měsíce od evidence na ÚP k tomu, aby si našel nové zaměstnání. Po uplynutí této doby mu bude nabídnuta veřejně prospěšná práce či služba, kterou buď přijme, nebo bude z evidence vyřazen a přijde i o státem hrazené pojištění. Detailně to vypadá tak, že práce by tvořily až 20 hodin týdně a nezaměstnaní pak nebudou pobírat jen životní minimum, ale polovinu minimální mzdy. To je zhruba o 1000,- Kč více.

Teorie říká: nezaměstnaný je osoba schopná a ochotná pracovat, která však nemůže najít placené zaměstnání. Takže pro lidi schopné a ochotné pracovat mi po dopilování detailů přijde novela skvělá.  Vždyť vidím kolem sebe, že děti z tisícovek notoricky nepracujících rodin se od rodičů učí, že peníze na běžné výdaje se rodí na poště a peníze na veselé útraty se získají černými přivýdělky všeho druhu. Jenže peníze se rodí poctivou prací - když ne prací rodičů, tak prací jiných daňových poplatníků!

Ale odboráři a někteří levicoví politici už už plánují, že upozorní Mezinárodní organizaci práce při OSN. Česko prý porušuje úmluvu a činí na nezaměstnané nátlak. Prý jde o vnášení téměř otrokářských prvků. Jde o trestání všech nezaměstnaných za to, že jsou líní pracovat, což je křivda a uvalování kolektivní viny za některé excesy jednotlivců… Po přečtení těchto planoucích řečí jsem měla dojem, že všem těm nebohým lidem na úřadech práce hrozí přinejmenším nahnání do uranových dolů a ne maximálně poloviční úvazek! Copak už neplatí, že bez práce nejsou koláče…?

Když jsem v roce 97 ukončila střední školu v Ostravě a vrátila se do malého městečka na severu Moravy, skončila jsem po krátké praxi ve Švýcarsku nemilosrdně na "pracáku". Jako ostatně kdekdo kolem mě. A chvíli mi trvalo, než jsem se odtamtud dostala. Pak se mi život prudce měnil, stěhovala jsem se a kdesi cosi a v roce 04 jsem se na pracáku ocitla zase, protože jsem potřebovala absolvovat rekvalifikační kurz. Od té doby jsem tam nebyla, ale co není, může být. Rozhodně se nevysmívám nikomu, kdo se tam ocitnul! Navždy mi zůstalo vryto pod kůží, jak mizerně jsem se cítila, když jsem tam stávala ve frontě. Ale pozor - nejhorší byl pro mě pocit, že beru za nic jako žebrák!!! Raději jsem pak po ztrátě zaměstnání hledala brigády všeho druhu, včetně zametání chodníků a úklidu na stavbách, a platila si pojištění sama, než abych se musela jít evidovat. Ale chápu, že každý tento výběr nemá.

Dnes už jsem si vydobyla (aktivitou, nikoli čekáním na šanci) určité jméno jako píšící ilustrátorka. Ale přesto se může přihodit cokoli. Jestli se jednou ocitnu na úřadu práce, přijmu veřejně prospěšnou práci! Pocit užitečnosti je mi milejší, než žít na úkor státu. Nejde jen o zisk pouhé tisícovky navíc, jak čtu v médiích, jde o zisk sebeúcty. A to je  zřejmě pojem v odborech a levici neznámý. Líbí se mi  také návrh poslankyně Kohoutové, aby se nabízená práce neomezovala jen na úklidy, ale aby obsahovala i činnosti, které dříve vykonávali muži při náhradní vojenské službě v nemocnicích či neziskových organizacích a podobně. Tím by odpadl trochu hůře představitelný problém, že by například zasloužilý učitel propuštěný před důchodem musel zametat chodníky za každého počasí. A navíc - sociální služba lidem dává každému do života nový rozměr! Obohacuje duši a vede k pochopení širších souvislostí i poznání toho, co je v životě nejdůležitější. Mám obstojnou praxi u seniorů a postižených lidí a děkuji za ni kamsi do nebe, i když jsem si při ní vybrečela svoje. Jen díky ní vím, že má trápení jsou malá ve srovnání s údělem mnoha starých či nemocí a úrazem vážně omezených lidí. K tomuto poznání pouhé koukání na dojemné filmy nestačí.

S odpůrci reformy nesouhlasím ani v bodě, který se týká počtu volných míst. Pan Opálka tvrdí, že když na jedno volné pracovní místo připadá 15 evidovaných nezaměstnaných, nelze dosáhnout toho, aby mohli všichni pracovat. Ale proč dělat z nezaměstnaných pasivní stádo ovcí, které čeká pouze a jedině na zaměstnání, které jim dohodí ÚP? Věřte, že existují mraky pracovních příležitostí, které se nikdy v databázi ÚP neobjeví! Jsou buď v jiné inzerci, nebo se neinzerují vůbec! Mnoho zaměstnavatelů doplňuje nové zaměstnance pouze těmi, kteří aktivně přišli sami. Zaměstnat všechny sice opravdu nelze, to je  utopie, ale 15 nezaměstnaných na 1 volné místo je jen oficiální a nepřesná statistika. Neviděla bych to černě díky vlastní zkušenosti - ať už jsem byla na ÚP nebo ne, vždycky jsem si práci našla sama. A vždy se jednalo o místa, která v počítači pracáku nešla vyhledat. Prostě jsem se zamyslela, co chci a teoreticky mohu dělat, vybrala firmu či instituci - a šla se zeptat osobě. Většinou to vyšlo. Pak jsem se za prací třeba i stěhovala nebo dodělávala vzdělání, to už patří k věci.

Právě proto, že v hledání "do čeho píchnout" mám bohaté zkušenosti, nesouhlasím ani s tvrzením, že když má někdo poloviční úvazek, nestihne si už najít jinou práci. Prý by se měl proto počet hodin snížit z 20 hodin týdně na 20 hodin měsíčně! To snad levice spadla z třešně ne?! Kdo tráví hledáním práce denně 2 - 4 hodiny, ten prostě najde (myslím teď hlavně mladé ze škol a nezaměstnané do 50 let  bez zdravotního omezení). Připadá někomu půl dne volna denně jako nedostatek času?! Jediné, v čem se s odpůrci novely shoduji, je fakt, že 2 měsíce "hájení" od evidence na intenzivní hledání nejsou nic moc. Ale 3 - 4 měsíce už ano, teprve pak ať přijde na řadu povinná práce. Nebo vyřazení z pekárny koláčů zdarma a řešení finančních problémů na vlastní pěst. Nevidím na tom nic otrokářského.

Dobří lidé, prosím vás! Přestaňme se posmívat těm, kdo zametají nebo sbírají odpadky, aby bylo naše město či vesnice hezčí! Teprve až přestaneme na některé pracující spoluobčany hledět svrchu, bude zase práce šlechtit. Práce se přece nedělí na více a méně nóbl, ale na dobře a špatně udělanou! Takže třikrát sláva poctivým metařům!!! Vážím si jich více, než poloviny naší vlády. A když bude třeba, budu zametat s nimi, jako když mi bylo dvacet.