Podle pana Ondráčka polečnost ještě není na svobodu slova zralá. Takže nás povede přesně mezi vyznačenými pásy jako kdysi, má zkušenosti z dob režimu...
Ach, ano. Řeč může být zdrojem krásy. Proto si nenechme kultivovanost bez vulgarit přikazovat, přistupme k ní dobrovolně a semkněme se co k bratru bratr! Je tolik pěkných slov, jež něžná roucha mají! Řeč i písmo může znít jako struna loutnová, byť bychom popisovali krutosti chána Pelichána či lůno skylly strašlivé svým štěkotem. Zkusme opisem a libozvučně popsat, jak se chová náš pan prezident, jak komunisté a kmotři ve vládě. Pohovořme si o jejich rozšafné rozkošatělosti. Cho chó, ti naši naši kverulanti! Nevzbuzujme již jadrným argotem něčí uzardění.
Výjimku v oblasti mluvnice české tvoří pouze tak řečený šrapnel, cimmermanovci vědí. Takže, milý pane prezidente - ale ne, ovládnu se. Mám malé děti a nemůžu si dovolit jít sedět. Dere se to ze mě, leč nezavdám nepřátelům záminku k útoku, nepožehnám rozkazu sevření pro jejich pařáty, stále více svírající naše hrdla.
A přece to sem napíšu!
Milý Miloši,
předem mého dopisu bych Vám chtěla sdělit, že tři tečky tři tečky tři tečky tři tečky tři tečky tři tečky tři tečky!!!