Uprchlíci? Nejvyšší čtenost je za šíření hoaxů!

26. 09. 2015 7:47:00
Ohromná zpráva o syrském fotbalovém trenérovi, který měl být teroristou, se ukázala být zcela nepodloženou. Stejně tak oblíbená pravda o tom, že otec chlapečka Alana byl převaděčem lidí, je hoax. Takže téma: Uprchlíci, média a já.

V žebříčku čtenosti dlouhodobě vítězí ti, kdo jednoznačně razí cestu stop migraci a píší o čemkoli, co uvrhne uprchlíky do černého světla. New York Times ale např. analyzovalo případ syrského fotbalového trenéra Osamy Abdula Mohsena. Ve své podrobně zpracované zprávě popírá obvinění, že by muž byl ve své vlasti členem teroristické skupiny An-Nusrá a udává ho jako nepodložená. Stejně tak ze studie plyne, že účast kohokoli z týmu, který trénoval Osama Abdul Mohsen, na rozdmýchání nepokojů, je krajně nepravděpodobná, ne-li vyloučená. Editorem webu, který jako první zveřejnil koláž, jež má dokládat, že Mohsen je terorista, je Leith Abdú Fadel, propagující syrského diktátora Asada. A ten byl již nucen uznat, že nedisponuje žádnými důkazy, podle nichž by fotbalový trenér Mohsen byl členem oné radikální skupiny. PYD ale již ze startu nijak nepodložené a závažné obvinění aktivně převzala a u nás je pak šířlila dál mnohá média, považovaná do nedávna za celkem solidní. Protože v ČR je jistota, že se to ujme a naskočí návštěvnost, podobně jako u šíření nepodložených spekulací, že otec tříletého chlapečka Alana Kurdího byl převaděčem lidí. Takže tahle vlna pěstované nenávisti už mě vážně nazvedla a píšu také...

Každý bloger by měl na uprchlické téma "kápnout božskou". Já se dosud vyjádřila jen okrajově a na první pohled rozporuplně: Loni jsem se na blogu zastala pana Kurase, jelikož v diskuzi proti němu posadili amatéra a protihráče nižšího levlu, ale jinak jsem spíše zelená a můj předchozí článek byl čistě o míře citu vůči lidským bytostem, které umřely pomalu a blbě = tzv. antiidnesový názor. Ale co působí protipólně, to může přesto vycházet ze systému dosti pevných myšlenek a zásad autorčiných. Vyjevím tedy svůj migrantský názor, kterémuž předcházelo několik osobních muslimských zkušeností a následně čerpání z desítek odborných zdrojů.

Začnu záporným až skandálním zážitkem, to mají iDnesoví mazlíčci rádi! Když mi bylo asi 28 let, začal se kolem mě točit dvoumetrový černoch a tuze moc stál o kámošení. Měl v ČR práci a dle fotek bylo zřejmé, že ještě nedávno učil na gymnáziu francouzsky a bokem dělal modeling, tak mi přišel v pohodě. Jsem bytost zvídavá... Do dvou měsíců mi došlo, že jeho řeči o vysokoškolském vzdělání z Ameriky i o bohatých rodičích z Ostrovů slonoviny jsou kecy v kleci. Uměl odříkávat pár efektních frází, ale jinak byl vysloveně hloupý, bez hlubšího charakteru a zvyklý žít ze dne na den. Než jsem toto vše zjistila, vymámil ze mě malou půjčku - vypadalo to nevinně, jakoby mu jen došla hotovost a potřeboval helfnout, než mu dojde zase něco na konto, navíc částka byla relativně malá, tak jsem mu půjčila. Nu, a jak správně tušíte, peníze už mi nevrátil. Taky v té práci, ze které jsem ho znala, přestal pracovat a celkově byl stále podivnější. Jen dost neuroticky a dlouho s kdekým telefonoval a měl prazvláštní schůzky. Na dvou jsem byla, tak mohu přidat ještě jednu perličku: Jeho, byť skutečně vzdělaní a vysoko postavení, muslimští přátelé měli ženy jakožto celek dost na háku. Vystihla to např. jejich veselá pohrdavá poznámka: "Moučníky nejíme, sladké je leda pro ženy a děti!" A akční finále: S milým černochem jsem se bavit přestala, pouze jsem se s neutuchající vervou pravidelně hlásila o své peníze. Byl na mne stále hrubší a vyvrcholilo to jeho vyhrožováním po mobilu, že mě zabije a že už jede za mnou a namlátí mi. K tomu hrst sprostých slov, konečně dobrou češtinou. Žila jsem tehdy sama, tak jsem vymizela z bytu a vrátila se až k večeru. Spřátelení sousedé mi pak řekli, že ten den opravdu běhal po paneláku naštvaný vypracovaný černoch, bušil i na jejich dveře a sháněl se po mně. Takže jsem pár týdnů žila jako na trní, vycházela raději jen ozbrojená a pro případ mého náhlého zmizení či úmrtní jsem nadiktovala co nejvíce info o muslimovi kamarádovi policistovi. Ale jen podpultově, sám mi řekl, že řešit to oficiálně nemá smysl, neb se není moc čeho chytit a ukradená částka je taky malá - policisté by se na to vybodli a já bych byla ještě víc ohrožená. Mé dosavadní zkušenosti s policií byly podobně špatné, takže jsem poslechla a nechala to být. Ještě jsem se pak pokusila dobrat se pomoci přes jiného muslima černé pleti s dobrou pověstí, kterého jsem potkala náhodou a který dotyčného znal. Dokonce mi i potvrdil, že podobné půjčky dělal můj známý běžně a bral je vždy jako "dárek". Jediný, kdo z něj kdy peníze postupně dostal zpět, byl on - protože jej dočasně zaměstnal a dluh strhával. Svitla ve mně naděje, ale jaksi jsem si pletla pánovu ochotu s chtíčem. Ač byl ženatý, chtěl mě akorát dostat do postele a když viděl, že se mu to nepovede, řekl vcelku nezúčastněně, že mi nepomůže. To je celé, peníze jsem už neviděla, ale gentlemana, vyhrožujícího mi smrtí také ne, takže to beru jako zajímavou kovbojku s dobrým koncem.

V pozdějších letech jsem se setkala jako svědek s ještě jedním případem, kdy černoch s bělochem odmítli zaplatit obchod za asi 35 000,- Kč. Takže když to sečtu a podtrhnu, jsem si jistá, že nebudu nikdy nosit srdce na dlani jakékoli skupině, pouze prověřeným jednotlivcům. Nedělám si také iluze o tom, že by většina migrantů byla bezproblémová a inteligenčně na výši, závisí to na původu a vzdělání. Tudíž mě nepřekvapují i dosti záporné zprávy o chování některých uprchlíků a nemíním je vyvracet. Ale toto se shoduje i se složením našeho obyvatelstva - i místní "vlastenci", ať už bílé či snědé pleti, mě okradli nebo napadli. To máte prašť jako uhoď. Takže ve střehu jsem stále stejně, akorát ohledně těch zbraní mám ve svém nitru novinku: Spíš bych ráda časem přesedlala na některé z bojových umění, je to zdravější pro tělo i ducha. Bude-li chtít jednou jít tímto směrem mé potomstvo, podpořím je. Plus ještě dvě koránová mínus: Věrohodní lidé mi řekli, že se onehdá při pádu dvojčat setkali s muslimy, kteří - byť jinak byli jejich pohodovými spolupracovníky - se jim zhnusili sympatiemi s teroristickým útokem. Tak na tohle jsem hledala pro sebe odpověď dlouho, ale našla jsem ji v nestárnoucím rozhovoru v Sedmé generaci s Milošem Mendelem Islám jako nový obraz nepřítele (vygůglete si, kdo chcete). Taky jsem si jako milovnice zvířat nemohla nevšimnout, že muslimové fakt neznají nic, co by se dalo nazvat vřelá citová vazba ke zvířatům. Pokud o ně pečují (dravci, koně...), tak leda s vášní sběratele a touhou vítězit. A jejich (i židovské) způsoby usmrcování zvířat na porážku jsou také zbytečně více bolestivé, než je nezbytné, tudíž jejich náboženství si příliš nevážím.

Přejděme dále na zážitek, ze kterého mám pocity takříkajíc smíšené: Bylo mi 18 let a dělala jsem si po maturitě tříměsíční praxi ve Švýcarsku. To je opravdu úžasná zem, kde se nekrade a nezamyká, přestože se to tam cizinci všeho druhu jen hemží! Oni totiž, jak jsem si všimla, přejímají zvyky hostitele a i ti největší dacani (v tom kraji tehdy Jugoslávci) tam byli relativně zkrotlí. Muslimové se tam chovali teprvá pokorně, jeden z nich, Turek, vozíval občas na naši farmu jakýsi materiál. Pro vykládání zboží měl lidi, tak se během této chvilky rád procházel po okolí. A jednou narazil na mě. Hnedle byl vesel a jezdil k nám častěji v naději, že budu zrovna pracovat nedaleko. A že jen pro mě tluče jeho srdce a takové ty řeči, brala jsem ho jako baviče, protože byl na mě tlustý a starý (mno, táhlo mu na třicet, ach, ty náctileté představy!). Nicméně, když prokázal v dokladech, že je v Turecku profesor historie a navrhnul mi, už bez necudných řečiček, že by mě rád pozval na decentní večírek, přijala jsem. Střádala jsem tehdy každý frank a nemohla jsem si cestování ani zábavu dovolit. Už se blížil můj odjezd do ČR, zážitků málo a on k nim zval, tak jsme se domluvili na sobotní večer. Přijel v kvádru a svým hezkým autem. Můj šéf a jindy naprosto zlatý majitel farmy se nejdříve při pohledu na něj vyděsil a chtěl ho vyhodit ze dveří, ale jeho syn se mě tehdy zastal, že jsem plnoletá a smím si dělat, co uznám za vhodné (= mé první setkání v praxi s choulostivou otázkou, zda chránit či nechránit dívku před muslimem). Jeli jsme tedy do sousedního kantonu na jeho oblíbené disco. Turek mi cestou vyprávěl o svém životě a o tom, že tady pracuje, aby mohl živit rodinu tam u nich doma. Stýskalo se mu, pouštěl si jejich písničky a nejraději by se vrátil, ale právěže tenhle patřil k těm inteligentním, co myslí v širších souvislostech a do budoucna. Tak zůstával. Ptal se mě, co politika a zaměstnanost v ČR - moc toho ze mě nedostal, v 18ti jsem četla hlavně humanitní a biologické učebnice, poezii a klasické romány. Celou dobu byl slušný a od potulného prodejce z Bangladéže mi koupil krásnou růži. Chvíli s ním mluvil cizím jazykem a pak si povzdechl, že tihle jsou na tom ještě hůř, než on, že je lituje a jejich rodiny taky (= mé první setkání v praxi s dříči, co živí na dálku hladové krky. Později jsem se o nich dovídala běžně i od českých kamarádů, přesídlených do Ameriky. Takže mnohé milovníky totálních negací vytočím, ale tito migrační hrdinové fakt existují a k tomu ve velkém množství).

V čem byl můj příběh nikoli kladný, ale smíšený? To bylo tak: Na naší noční cestě zpět se stal jistý trapas. Jinak slušný a už spíše zádumčivý Turek se s blížícím se časem naší rozluky přeci rozhoupal k dotazům, zda bychom jako my dva nemohli spolu výhledově něco mít. Vybral si zrovna nevhodnou chvilku při průjezdu lesem, tak mi jen kmitlo vyděšeně hlavou: už chybí jen fingovaná porucha auta! Bác ho. V tu ránu motor škytl a vůz začal zpomalovat. Turek začal situaci řešit, leč marně. Omlouval se, ustaraně zastavil a mně jaksi selhaly nervy. Jelikož se v zatáčce objevilo jiné auto, v pudu sebezáchovy jsem se před ně vrhla a mávala doslova jako o život. Švýcaři o kousek dál zastavili a vzali mě. Milý Turek běžel za námi také a prosil o pomoc s jeho vozem. Volal ještě něco o tom, že musí ráno nutně zase stihnout zaměstnání, ale jeho hlas slábl, ujeli jsme mu. Prostě proto, že byl muslim v nočním lese - a jestli vážně potřeboval helfnout, tak jsme se zrovna, ti Švýcaři ani já, nepředvedli, mno... Za smíšený lze také považovat můj celkový náhled na migraci. Jde o velký fenomén, spuštěný díky klimatickým změnám a modernizaci doby (jistě jste už četli něco od geologa Cílka a dobré jsou také názory polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana). Migraci nelze rozumět hned, ani po pár týdnech. Na tak složitý jev, plný milionů zainteresovaných lidí, nelze říci žádné jednoduché ano či ne. Takže jediné, co dělám s jistotou je, že opovrhuji lidmi, kteří toto příliš jednoduché ano či ne křičí.

Na závěr připíšu i mé kladné osobní zkušenosti, protože až sem stejně nedočetli ti, kdo by je nechtěli číst. Po dvacítce jsem byla přítomna jednání s Arabem, který měl být budoucím zprostřekovatelem možného legálního obchodu s u nás v záchranné stanici uměle odchovanými rarohy (sokolovitý dravec). Jak známo, záchranné stanice v ČR fungují jen díky zápalu těch, kdo je vedou, finančně živoří a toto byla možnost, jak si pomoci. Závistivce uklidním, že z obchodu nakonec z technických důvodů sešlo. Takže tento Arab byl nesmírně přátelský a otevřený člověk bezchybného vystupování. A měl za ženu hezkou emancipovanou Češku, která nám tlumočila a rozhodně nepůsobila jako ženská, která by se kdy nechala omezovat. Přesto žili spolu v té tramtárii šťastně a spokojeně, bez konfliktů s okolím. Pak také v době kámošení s prve zmíněným darebným Afričanem jsem měla čest povídat si několikrát s jeho mladičkým známým z Konga. A to vám byl přemýšlivý kluk, který očividně dumal nad vším, i nad Koránem. Vyprávěl mi, že jako je strašně moc druhů černochů, tak je i hodně druhů vyznavačů Islámu (detaily vám už nepředám, dávno tomu). A on patří k těm mírným, co hledají ve slovech Proroka hlavně to dobré a v dnešní době použitelné. Třeba starání se o chudé, o pocestné v nouzi a o rodiče. Strádal tím, že už roky neviděl otce - ten žil v USA, ale on s matkou za ním zatím nemohli kvůli zpřísněným pravidlům po teroristickém útoku.

Spíše pozitivní je tedy i můj finální přístup k migrantům. Což neznamená, že jsem ráda, že se do Evropy hrnou! Nikoli, znamená to, že vím, že jejich vlně nelze nijak zabránit, budou sem proudit bez ohledu na to, co který politik říká či slibuje. Jsem s tímto faktem smířená a netrpím iluzemi o možnosti trvalého udržení bezpečného a blahobytného vakua v ČR beze změn a dozvuků toho, že ve větší části světa se žije zle a vládne tam diktátorství, vykořisťování a korupce. Neodebírám ani na FB zprávy od žádného "sluníčkáře", který by propadal představám, že všichni uprchlíci jsou chudáčci a andílci a budeme s nimi šťastně a v harmonii žít až do smrti - jak si sluníčkáře "konvičkáři" malují. Jen zkrátka čtu čísla mrtvých a zraněných od Lékařů bez hranic... a nejsem svině. Tou bych se podle vlastních měřítek stala, kdybych slovně hodila kamenem příliš všeobecně a strefila krom šmejdů byť jediného nevinného.

Autor: Lucie Barošová | sobota 26.9.2015 7:47 | karma článku: 21.61 | přečteno: 1750x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.14 | Přečteno: 603 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 100 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2862

Autorka je píšící ilustrátorkou a tvůrkyní Omalovánek Lucie. Byla také pracovnicí v záchranné stanici pro dravce a sovy, canisterapeutkou, pracovala s dětmi a seniory, včetně postižených klientů. Byla externí novinářkou, muzikantkou ve dvou kapelách, zahradnicí, hadí ženou a tak všelijak. Nyní je na rodičovské dovolené a ve zlomcích volna se připravuje na pomalu, ale jistě se blížící nový start do aktivního života s větším rozhledem, jasnějšími představami a vysokými cíli.

http://www.omalovanky-lucie.cz/

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...