Toto není Letní povídka, ale poklona určitým šikovným jedincům, kterých utěšeně přibývá. Kdo si potrpíte na V.I.P., tak co vím, frčí v tom např. Ondřej Vetchý, Aneta Langerová, Kamil Střihavka a Jaroslav Dušek.
Lesy, louky a břehy řek jsou parádním místem k odpočinku. Hlavně v létě směřují v tato místa celé davy lidí všeho věku, vyznání a zejména pak vášní. Známe třebas vášnivé houbaře, sběrače lesních plodů, entomology, pytláky a milence, co nedají dopustit na pocity splynutí s přírodou, když přitom ještě ke všemu píchají i komáři. Čerstvý vzduch a výšlapy si vychvaluje i dnes již zužující se národ trempů, tuláků a evidovaných turistů. Ti jsou nahrazováni mlaďochy s dnes již lepší výbavou, ale podobnou jiskrou v oku, kteří si neříkají nijak. A pakliže nedojde k totálnímu podlomení hodnot ze strany ročičů, užívají si přírodu na plno i všechny děti. Celá tato obrovská skupina se pak z jiného úhlu pohledu dělí na tři kategorie: 1) Prasáci 2) Neutrálové 3) Snílci. Pojďme si je popsat blíže a kdo chce, může zařadit do příslušné škatule sebe a své známé.
1) Prasáci = Skupina se silným zastoupením a heslem: "Po nás potopa"
Lidé, kteří bohužel vlivem jejich pro duši nepříznivého vývoje nepotkali včas žádnou morálně celistvě hodnotnou osobnost a nikdo je nevedl k úctě k přírodě. Žijí jako zvířata - dost pod sebe nadělají. To lze pozorovat nejen v lesích, ale i v civilizaci. Upadne jim z ruky vše, co v ní drží a již nepotřebují, nejčastěji vajgl nebo obal od potraviny, která (jaká to zvláštní náhoda!) jest obvykle pro zdraví pěkná sračka. Prasáci také logicky neuklízejí ani po svých psech. Chování prasáků je mnohdy předáváno z generace na generaci a tento tradicionalismus nenaruší mnohdy ani zisk vysokoškolského titulu. Stopy po nich naleznete v nejhustší koncentraci tam, kde mohou dojet autem a mhd, se stoupající nadmořskou výškou a náročností terénu však binec mizí přímou úměrou. Výjimku tvoří prasata, zvaná lesní dělníci. Netvrdím, že sem do jedničky patří všichni, ale vysoké procento ano. Zbytky jejich svačin a také samozřejmě desítek spálených pneumatik naleznete i v panenské přírodě, kam běžný prasák nedochrochtá.
2) Neutrálové = Skupina, která je také silná a ne že ne. Její heslo: "Vejdi a neuškoď"
Lidé s citově širším záběrem a schopností sebekontroly. To, že po sobě uklízejí, způsobila jejich výchova, docházka do skautu, členství v ČSOP (což není ČSOB, ale Český svaz ochránců přírody, silná, odborná a co do aktivit pestrá organizace s dlouhou tradicí) nebo četba Foglara, E. T. Setona, A. Schweitzera apod. Mnohdy je načapáte, jak se sami o své vůli vzdělávají v oblasti fauny, flory, geografie, geologie, etologie a v jiných vědách, ačkoli tyto vědomosti následně nijak nezpeněží. Skoro vždy něco pěstují či chovají (ale pozor, to prasáci rovněž! Ovšem když dva dělají totéž, není to totéž). Osobně věřím, že neutrálů je nejvíce. Akorát, bohužel, stopy po prasácích z jedničky jsou tak výrazné, že "neviditelní" dvojkaři jsou opomíjeni.
3) Snílci = Malá, ale rozšiřující se skupina bláznů s heslem: "Za lepší svět"
Snílci se rekrutují do třetí skupiny z dvojky. Jde o lidi s citovou bohatostí a zodpovědností, jež přebujela za hranice běžných norem a už je nelze nazvat neutrály, nutno přidat znaménko plus. A ti prosím chodí do lesa s prázdnou taškou či pytlem a sbírají binec po jedničkách!!! Někdy postupují v celých skupinách, jindy samotaří. Mezi známé snílky patří ti z perexu, ale patří sem také desítky ČSOPáků a lidí, kteří jsou ve svém kraji průkopníky a o nikom podobném v okolí nevědí. Ukažme si prstem, mezi ty, kdo už roky činí tiše a bez nároku na odměnu přírodu ve svém okolí hezčí, patří třeba pan Petr Dlouhý (je to trapné: píšeme si už roky, ale nepamatuji si, kdeže přesně žije. Jen v jednom z našich prvních mejlů, které si pro krásu jeho slohu a mnohdy opravdu zajímavé úvahy archivuji, jsem našla, že je z "Máchova kraje"). A vůbec, mám podezření, že do trojek patří i dost mých známých, jen se o tom přede mnou nezmínili.
Závěrem bych se měla zařadit také, nu, jsem tak nějak dva a půlka. Párkrát už jsem sbírala do pytle při větší organizované akci, ale při soukromých výpravách jsem dosud tu správnou snílkovskou energii nevyburcovala. Což ale míním změnit, a to odteď :-) A třetí (a koneckonců i druhé) skupině bych chtěla vzkázat pro chvíle smutku nad zaneřáděným údolím: "Je nás víc, nebojme se prasat nic"!
