Do nedávna mě vegani prudili

Zase měli veřejnou akci! V Praze. Ne že bych tam byla, ale pozorovala jsem jejich přípravy na Facebooku. Vegani s fotkami kočiček a pejsků, vůkol květinky. Papíry s mírovými hesly vybarvené pastelkama a fixkama... Co vy na to? Nasírají vás? Pohoršuje vás to? Nebo snad inspiruje...?

Lucie Paceltová

Od loňska jen tak ze zvědavosti pozoruji na sociální síti neziskovou organizaci Veggie Parade. Takže vím, že se včera sešli ve 14 hodin na Václavském náměstí. Fotky ani videa jsem zatím neměla možnost shlédnout, ale tuším, co na nich bude.

Už dlouho předtím si členové i dobrovolníci šili kostýmy v podobě zvířátek a zhotovovali cedule s nápisy, proč se stali vegany. Ještě nedávno mi tihle týpci lezli na nervy. Měla jsem z nich dojem, že se povyšují a kritizují okolí jako nezvaní Ježíšci. Převážně bledá, poďobaná a citově labilní mládež, ti starší mívají děti - podvyživené a na životě ohrožené děti. No, hujdy. Ale víte co? Svůj názor postupně měním. Tedy, až na ty děti. Věřím, že pro veganství se má rozhodnout až dospělý svéprávný člověk, děti by měly dostat možnost pestrého výběru, kor jestli je potraviny živočišného původu lákají a touží po nich. Tělo si umí říct, co potřebuje. Stále mám v živé paměti dceru mého exmanžela, která k nám jezdila na víkendy. Její matka se stala vegetariánkou, takže kdykoli mladá zavítala do naší domácnosti, první, po čem se sháněla s očima rozšířenýma chtíčem, bylo maso. Téma děti u mne (a jistě nejen u mne) tedy neprojde. Ale je to dostatečný důvod, proč ty lidi ignorovat nebo dokonce vnímat jako nepřátele?

I vegani procházejí jakožto celek jistým vývojem. Přecházejí je prvotní křečovité projevy na ulicích s fotkami plnými krve, násilí a pomalé smrti. Naopak jsou velmi pozitivní! Zdůrazňují klady a příjemné pocity, které jim změna jídelníčku i životního stylu přinesla. Ano, někdy se pořád ještě zmíní o smrti, o mléku, které se nemá brát maminkám a jejich mláďatům, o kožešinách sebraných zvířatům. Mno, ale když ona je to pravda. Kde jsou ty časy, kdy si lidé vážili darů přírody a znali jejich hodnotu! Domnívám se, že veganů by bylo mnohem méně, kdyby měl chov užitkových zvířat a způsob jejich usmrcování dostatečně kvalitní, férovou úroveň. Férovostí myslím to, že za jejich smrt předtím poskytneme spokojený život v dostatečném prostoru a zajištění bezpečí před nepřáteli a nemocemi. To ale stále pokulhává. Dokud totiž nepřijde tlak odspodu, od lidí = zákazníků, budou firmy na výrobě a tedy i na nebohých zvířatech šetřit. A s kritikou a výtkami vůči chovu mířím i na Babiše, který mi jinak jako politik výrazně nevadí (zatím). Kvůli těmto opravdu nešťastným mezerám v zákonech a hlavně v našich svědomích přibývá vegetariánů a dokonce i veganů. Proč také ne, v dnešní době si mohou najít velmi snadno vhodnou odbornou literaturu, seznámit se s kolegy s delší praxí. Ubývá také těžká robota, mnohé zaměstnání nevyžaduje vysoký energetický příjem. Individualismus už není nic zakázaného, zvykáme si mít na výběr, rozhodovat se. Využíváme možnost něco ovlivnit.

Jsem ráda, že vegani začínají volit stále přijatelnější způsoby ovlivňování veřejného mínění. Vnucovat se nemají právo. Inspirovat ale mohou a my jim v tom nebraňme. Vždyť existuje více možností, jak životní úroveň zvířat zlepšit. Stále více lidí se zajímá o původ (nejen) masa, které nakupuje. Rodiny jezdí pro zásoby na farmy nebo si nechávají z ověřených zdrojů zboží dovézt domů. Přibývá obchodů typu Sklizeno. Ale přiznejme si, že tato verze vhodná pro milovníky masa je dost drahá. Proto se mi nelíbí, když jsou kamenováni a zesměšňováni šmahem všichni lidé, kteří kupují levné maso, mléko, mléčné výrobky a "trojková" vejce z marketů. Někteří jsou možná držgrešle a chybí jim soucit. Ale mnozí jsou taky prostě úplně normálně chudí a mají-li na jakés takés úrovni uživit rodiny, nic jiného jim nezbývá. Také si nemohu dovolit nakupovat potraviny zcela dle svých představ. To je jeden z důvodů, proč sním o tom, že budu jednou bohatá a jdu si za tím, cha chá!

Takže, dejme si čas. A komunikujme v přátelském tónu. Mně osobně třeba stále více baví vaření. Jíme kdeco, máme široký repertoár chutí z celého světa. Jaksi mimochodem se stalo, že mi ve sbírce narostla i slušná řádka receptů, které jsou vegetariánské. A víte co? V rámci pestrosti a objevování si začnu hledat a zkoušet i recepty veganské. Oko zdatné kuchařky nebí blbec! Oko pozná, jestli má ten či onen recept šanci zaujmout naše jazyky nebo zda jde o nemastné neslané bláto pro pokročilé altruisty. Pár osvědčených dobrot z mých pokusů určitě vykřešu a budou zdravé a dietní. A třeba mě tento zážitek posune v postojích zase někam dál? Vše je o bourání možná zbytečných předsudků a o schopnosti se otevřít.

PS: Můj dovětek 8 40 ráno. Prošla jsem více fotek z oné akce a jsem zklamaná. Ač jsou v průvodu v menšině, stále se ještě vyskytují radikální šiřitelé "jediné pravdy", ze kterých je cítit agrese. Tento směr zřejmě nese s sebou tyto lidi jaksi automaticky a hned tak se jich nezbaví. K jeho škodě. Zbytečně tím poškozují jinak dobré myšlenky.