Kde selže radnice, nastupují skauti

Jak se cítíte při pohledu na svinčík v hezké přírodě poblíž vašeho domu? A jaké to je, když se vracíváte ulicí domů kolem košů, přetékajících odpadky? A co vaše malé děti - naučily se kličkovat mezi psími bobky hned ze startu svého života, nebo jim hold čistíte smradlavé botičky co chvíli? Odpovědi na tyto otázky jsou dosti zásadní, mají vliv na vaši celodenní náladu.

Lucie Paceltová

Nejsem typ, který by kdovíjak rád probíral služby města, úroveň travičky a jiné přízemnosti. Ale co je moc, to je moc. Poslední týdny se občané v Brně Židenicích cítí jako propadlí dolů o tři cenové skupiny. Tráva podél chodníků a v parcích už je po kolena, místy skoro po pás. Obilí, jež v travních směsích převažuje, pomalu zlátne a chodci vtipkují, že brzy pošlou rovnou kombajny. Také klíšťátka se nám urodila, celé veselé rodinné klany. Odpadkové koše jsou vysypávány velmi vzácně, naspod už praskají a vrchem z nich padají ven sáčky s psími lejny. Při procházkách na místní kopeček, zvaný nekriticky vlasteneckými dávnými obyvateli Bílá hora, nacházíme mezi kvetoucími keři a pod krásnými stromy různé papírky a rozbité lahve. Původní firma již údržbu nezajišťuje, byla jí zrušena smlouva, a experiment s novým modelem radnici očividně nevychází. Smutno tu je... Až jsem nedávno potkala plakát!

Místní oddíl skautů zval rodiny na dětský den a pod tím ještě přidal pozvánku na úklid  Bílé hory 7. 6. Tak hurá! Přece se něco pohnulo! Účastnila jsem se tedy s dcerkou obou akcí. Ta první byla výborná, viz zmínka v předešlém blogu. A ještě jsem si tam říkala, jak se přecijen úředníci vzchopili a pěkně u Juliánského náměstí těm skautům posekali prostranství pod stromy, aby měli kde ty aktivity pro děti chystat. Nu, posléze jsem se dozvěděla, že nikoli, zástupci obce by pomohli rádi, ale jejich pracovníci by to prý nestihli, neb končí už ve 13 hod. a kdesi cosi. Takže skauti si plac pro akci zdejším dětem posekali na vlastní náklady sami! A jelikož jsou skromní a moc s tím nenadělají, bonzuju to na ně já.

A jak probíhal úklid Bílendy? Sešlo se nás dohromady do 30 lidí. Asi půlka skauti, pak rodiny s dětmi, pejskaři a členové military klubu v zeleném. Ihned vznikla průpovídka, že situace je tak vážná, že si vyžádala pomoc armády. Šéfík skautů nám rozdal pytle a rukavice, rozešli jsme se do všech zákoutí a serpentýn a asi za hodinu bylo hotovo. Kdo chtěl, přesunul se ještě do areálu skautské klubovny, kde bylo také třeba uklidit, kácet nálety a podobně. Dostali jsme tam napít, rozdělal se oheň a byl nám nabídnut k opečení špekáček. Dobrá nálada a rychlé navázání družby mezi mladými i staršími. Kolik měsíců nás tu nasíraly ty plechovky, petky, sáčky a vajgly! A ty tisíce maličkých ostých střepů na vyhlídce, které ohrožovaly děti a psy! A přitom stačilo tak málo - domluvit se, zorganizovat, vyhradit si chvilku času, kterou ale tak jako tak mnozí trávíme o víkendu s dětmi v přírodě, takže o nic nejde... A PROBLÉM ZMIZEL. Tedy - aspoň na Bílendě, když už ne pod našimi okny. Ale i malý zázrak potěší.

Takže máte-li podobné trable, vřele doporučuji podobný postup. Loučím se s heslem: Ať žije a vzkvétá náš tradiční a kvalitní skauting! A ještě něco: Dobře si rozmyslete, koho na podzim zvolíte. O tom to totiž celé je.