Den dětí: Jako je Bůh nade mnou, rozbiju vám okna!

"Tak prodejte mi tu slípku, za 50 korun!" Všechny dětské hlavičky se otočily za hlasem otylé romské babičky, která už delší dobu perlila na akci ČSCH pro děti. "To nejde, paní, je tu výstava. Samé chovné kusy a taky právě hodně snášejí." "Že nedáte? Opravdu ne?! Tak vám tady říkám, jako že je Bůh nade mnou, že vám tady přijdu rozbít všecky okna!!! Nemáte srdce!" Ano, programy pro děti mohou být ještě poutavější a poučnější, než by kdokoli dokázal předem odhadnout...

O výstavní drůbež je zájem!Lucie Paceltová

Brno Židenice připravilo rodinám hned několik krásných programů ke dni dětí. S mojí rok a půl starou (či spíše mladou) dcerkou jsme si naplánovaly návštěvu dvou akcí: skauty a Český svaz chovatelů. Ti první byli výborní - v parku na Juliánském náměstí postavili stany a zorganizovali soutěže k procvičení inteligence, zručnosti i mrštnosti, nechyběly ani figuríny k nácviku první pomoci. U mě za jedna, jen má Andělka je ještě příliš malý prcek, tak se těšila spíš na akci číslo dvě. A o té se vám rozepíšu, šlo totiž o výborný střet dvou odlišných kultur.

Areál ČSCH jsem po předchozí poradě s internetem našla snadno. Navíc, už když jsme k němu scházely ulicí dolů, děti s balónky proudící od vrátek dávaly tušit, že máme správný směr. Náhodou šlo o vícečlennou romskou rodinu. Zaujalo mne, že než stihli přejít na protější chodník, stihli jeden balón prasknout - přesněji, maminka ho típla cigaretou. Nu což... Nadále jsem si hleděla svého a vešly jsme do venkovem vonícího prostranství. Travička, u domu klece s morčátky, naproti ve svahu vozil kovboj zdarma (!!!) děti na koni. Dále byly na trase klece s různými plemeny králíků, osmáků, drůbeže a holubů, uvnitř v budově si zase rodinky prohlížely želvy a exotické ptactvo a na děti zde čekaly u stolů možnosti hezkých tvůrčích kratochvil. Ale vraťme se na dvůr.

Pár minut po nás se k jednomu z organizátorů, který seděl u bedny s balónky, vrátili (již samotní) romští rodiče, které jsem prve zahlédla venku. A paní prosila, jestli by jí nedali ještě další balóny pro děti. Dali. Dokonce i poté, co její muž začal vtipkovat, že jsou doopravdy pro něj. Pomyslela jsem si, že tohle by měli vidět mediální štváči, tvrdící, že jsme národ rasistů. Ale kdež, normálně se tolerujeme, hlavní je mír a svit sluníčka. Zachovejme na den dětí pohodu... Tohle je ale jen zahřívací miniepizodka! Přišla totiž ještě babička. Sama, bez dětí, malá široká blond postava o holi.

O co dotyčné šlo, to popisuji již v perexu. Akorát si její působení zesilte na hafo moc decibelů a čas vyjednávání prodlužte na dobrých deset minut. Postarší důstojně odění členové svazu chovatelů se pokoušeli o smír, marně. Kterýsi strýc jí připomněl, že už jí před časem dvě slepice dal a dodnes nezaplatila, takže jeho dobrota dosáhla svých mezí. Přítomné maminky byly jaksi zaražené, děti uvítaly zpestření. Jelikož paní vyhrožovala rozmlácením oken opakovaně, rázně ji vyzvali, aby odešla - ale to bylo všechno. Jestli čekáte, že jí někdo vynadal nebo že se tady začnu rozhořčovat já, je to marné. Rozhodla jsem se volit cestu čirého popisu situace. Každý si z oho příběhu odnese své. Včetně těch dětiček. A můžete do nich pak z obou vyhrocených břehů hustit co chcete - pohádky o extra zlých Romech nebo extra zlých běloších - ony vidí kolem sebe dost. A víte, co se mi na těch dětech líbí nejvíc? Řeší danost jevu smíchem. Výborný recept! Romové jsou jací jsou. Ty slušné mám ráda, a ti ostatní jsou jako malebné postavičky z románu. Díky nim se rozhodně nenudíme a naše smysly a ostražitost hned tak neotupí. A to je bezva.